Už nějakou dobu jsem věděla, že se majitelé Štefinky budou stěhovat jinam, do M. Písku. Ale 5. návštěva Štefinky v novém domově byla pro mě opravdu hrozivá a slzy jsem neudržela na uzdě...
Toho dne jsem zajela k Janči pro klíčky do Hodonína, protože nebyla zrovna doma. Dostala jsem mapku, kde mám Štefinku hledat a vyjela jsem. Po příjezdu, když jsem otevřela branku jsem se zděsila nad úzkým chodníčkem směrem dozadu k malinkaté stodůlce, všude stavební suť a materiály a já si v duchu říkala, jak tady s ní vůbec budu moci projít. Šla jsem dál a podívám se doprava a tam Štefi v dřevěném chlívečku, toho dne zrovna tálo a při rozkoukávání mi kapalo na hlavu. Při podrobnějším pohledu na ní koukám, měla hrozivě olezenou srst, zdála se mi ještě pohublejší než jindy a očičko měla celé podrápané od drátu, kterým tam byla přidělaná ohrátka, aby nemohla ven...
Toho dne jsem to opravdu nevydržela a rozbrečela se. Neměla jsem sílu a ani chuť na nic, tak jsem jí vyčistila, omluvila se jí, dala jí dobrůtky co jsem jí přivezla a jela domů... Jednoduše jsem to nerozdýchala, takové podmínky jsem nečekala...
Žádné komentáře:
Okomentovat